Chlór je jedním z nejčastěji používaných prostředků k dezinfekci pitné vody. Jeho hlavním úkolem je eliminace bakterií, virů a dalších mikroorganismů, které mohou představovat ohrožení lidského zdraví. Díky chlorování je voda bezpečná ke konzumaci a nevyžaduje další sterilizaci před použitím. Nicméně i přes své výhody může chlór také nepříznivě ovlivňovat vodovodní instalace a hydraulická zařízení.
První zdokumentované použití chloru k dezinfekci pitné vody se uskutečnilo na počátku 20. století – přesněji v roce 1908 v USA. Tehdy inženýři John L. Leal a George Warren Fuller zavedli systém trvalého chlorování vody v městském vodovodu v Jersey, což výrazně omezilo výskyt infekčních onemocnění, jako je břišní tyfus nebo cholera.
Po tomto úspěchu se tato metoda rychle rozšířila do dalších měst ve Spojených státech a následně do celého světa. V Evropě se chlorování začalo používat již kolem roku 1910, tedy před první světovou válkou, mimo jiné ve Velké Británii a Francii - i když vypuknutí první světové války významně zpomalilo rozšiřování chlorování, protože většina veřejných peněz byla samozřejmě vynakládána na potřeby armády.
Od té doby se chlorování stalo nejrozšířenějším způsobem dezinfekce pitné vody na světě. Chlorování umožnilo vymýcení mnoha infekčních onemocnění - protože mnoho bakterií se přenášelo vodou. Také výrazně omezilo úmrtnost dětí (které jsou obzvláště náchylné k infekcím, např. v důsledku přítomnosti E-Coli nebo Legionelly ve vodě).
V současnosti, i přes rozvoj moderních technologií, jako je ozonizace nebo dezinfekce UV zářením, zůstává chlór standardním a povinným dezinfekčním prostředkem ve většině vodovodních systémů – zejména tam, kde je nutné udržovat trvalou mikrobiologickou ochranu vody během transportu k uživateli. Bez chloru by západní civilizace nedosáhla současné délky života - i když se stále častěji objevují názory nebo móda návratu k životu v souladu s přírodou.
Chlór používaný v plynné formě, kapalné (např. chlornan sodný) nebo pevné (chlorové tablety) působí jako silné oxidační činidlo. Ničí buněčné struktury mikroorganismů a zajišťuje tak účinnou dezinfekci vody. Kromě toho je jeho účinek dlouhodobý – na rozdíl od jiných metod dezinfekce (např. ozonizace) si chlór udržuje své vlastnosti v rozvodné síti a chrání vodu až do odběrného místa.
Chlór se nepoužívá pouze v rozvodných sítích, ale také v bazénech nebo plovárnách. Absence jeho použití by v podstatě nutila takové objekty nést obrovské náklady na výměnu vody.
Chlór, i přes svou baktericidní účinnost, může ovlivňovat fyzikálně-chemické vlastnosti vody. V nadměrných koncentracích způsobuje:
Z tohoto důvodu je množství chloru v pitné vodě přísně kontrolováno a udržováno na úrovni zajišťující bezpečnost uživatelů při minimálním vlivu na kvalitu vody. To je přísně regulováno národní legislativou a směrnicí EU o kvalitě vody - která nutí jednotlivé země EU jak dbát na čistotu vody, tak zajišťovat bezpečnost tím, že nepřekračují bezpečné dávky chloru.
Chlór jako silné oxidační činidlo může urychlovat korozní procesy v kovových prvcích instalace. Týká se to zejména ocelových, mosazných a měděných trubek, ale také armatury, ventilů, zásobníků nebo výměníků tepla. Dlouhodobě - pokud jsou koncentrace chloru vysoké - to může vést k:
Zvláště citlivá jsou zařízení jako:
Pro omezení negativního vlivu chloru na vodní systémy se používají různá řešení:
☑️✅ Je však třeba pamatovat na to, že za normálních podmínek by voda neměla mít zvýšený obsah chloru - o to se má starat dodavatel vody. Zvláštní pozornost tomu tedy třeba věnovat pouze v případě nějakých speciálních podmínek nebo výjimečných situací.
Např. v případě vlastnictví bazénu, kde budeme používat chlór ve vyšší koncentraci (což je v podstatě téměř jisté), musí být komponenty topného nebo filtračního systému vybírány pečlivě. Týká se to zejména filtrů a výměníků tepla - ty druhé musí být určeny pro bazény, a ne pro klasické topné systémy.
V případě bazénů nebo vody ze studny lze částečně omezit použití chloru - např. použitím baktericidních UV sterilizátorů.
V oblasti bazénové techniky se také vyskytují speciální generátory chloru využívající sůl (tzv. solné elektrolyzéry). Jsou to zařízení, která produkují chlór přímo na místě procesem elektrolýzy roztoku kuchyňské soli (chloridu sodného – NaCl). Méně často - ale přesto - se používají také ve větších topných systémech v průmyslových budovách. Je dobré pamatovat, že tato řešení jsou obzvláště riziková - pro jednotlivé topné komponenty, protože zbytky soli mohou být velmi škodlivé. Vysoké koncentrace chloru v kombinaci se solí časem rozloží i kvalitnější nerezovou ocel.
Zjednodušeně, sůl se rozpustí ve vodě a poté v elektrolytické komoře pod vlivem elektrického proudu probíhá chemická reakce:
Výsledkem této reakce je chlór (Cl₂), který slouží k dezinfekci vody, a hydroxid sodný (NaOH), který mírně zvyšuje pH vody.
Chlór zůstává nepostradatelným prvkem v procesu úpravy a dezinfekce pitné vody, zajišťující hygienickou bezpečnost. Jeho přítomnost ve vodovodních instalacích však může vést ke zrychlenému opotřebení hydraulických prvků, korozi a zhoršení kvality užitkové vody - je však třeba k tomu přistupovat racionálně a nedémonizovat toto ohrožení, nejde-li o výjimečné situace. Proto se doporučuje používat řešení omezující jeho škodlivé působení, jako jsou uhlové filtry a chemicky odolné materiály - tehdy, když k tomu existuje indikace.
Správné vyvážení hladiny chloru ve vodě umožňuje dosáhnout kompromisu mezi mikrobiologickou bezpečností a trvanlivostí hydraulických systémů – což má klíčový význam jak pro jednotlivé uživatele, tak pro velké vodní instalace v obytných budovách nebo průmyslových.
BLOG:
Filtr na změkčování vody - Změkčovač vody - souhrn znalostí
Spodní filtry pod dřez a jejich role v procesu čištění vody
Železo ve vodě – jak problém vyřešit?
Čistič vody vs změkčovač vody
Nejoblíbenější systémy filtrace vody
Průmyslové změkčovače vody a jejich aplikace
Zanechat komentář