Aragonit – jedna ze dvou forem uhličitanu vápenatého
Aragonit je v podstatě krystalická forma uhličitanu vápenatého (CaCO₃), která se vyskytuje vedle kalcitu. Jde tedy o vápník ve vodě, který v tomto případě má méně škodlivou podobu aragonitu – na rozdíl od škodlivějšího kalcitu. K tomu se dostaneme za chvíli.
Ačkoli obě formy – kalcit a aragonit – mají stejné chemické složení (jsou ze stejného materiálu), liší se krystalickou strukturou a fyzikálními vlastnostmi. Aragonit krystalizuje v rombické soustavě, což mu dává odlišnou strukturu než kalcit. V přírodě vzniká např. v lasturách mořských organismů, vápenatých pramenech nebo minerálních usazeninách. Aragonit je dobrý, kalcit špatný – proč?
U tvrdé vody je problém pro naše vodovodní systémy v tom, že prvky jako hořčík a vápník se mění na kalcit. Kalcit je zodpovědný za tvorbu usazenin – známých jako kotelní kámen. Proto tvrdá voda poškozuje a zanáší vodovodní systémy a spotřebiče, které přicházejí do styku s vodou. Kalcit má tendenci vytvářet odolné usazeniny, které se špatně odstraňují. Kalcit je tedy škodlivý a nežádoucí.
Aragonit má práškovou formu a netvoří kotelní kámen. Snadno se vypláchne. Pokud se voda s aragonitem nepropláchne (např. v uzavřených okruzích), časem se sice usadí, ale tyto usazeniny nejsou pevné a dají se snadno odstranit.
Právě proto, že aragonit je výhodnější než kalcit, se v některých systémech instalují galvanické a stříbrné články IPS nebo IPSE, které zabraňují tvorbě kalcitu a tím i tvrdých usazenin. Tyto články vytvářejí při průtoku vody malé elektrické napětí – obvykle do 6–7 V – které brání vzniku kalcitu. Taková zařízení se často zaměňují za klasické změkčovače vody, ale princip je odlišný a nazývá se iontová polarizace. Tato voda má stále stejný obsah vápníku, takže je technicky stále tvrdá, ale protože vápník má formu neškodného aragonitu, který se odplavuje s vodou, nepředstavuje riziko.
Ve vodě se aragonit může vysrážet v důsledku snížené rozpustnosti uhličitanu vápenatého, přirozeně např. při zvýšení teploty nebo změně tlaku. To se často děje v topných systémech, kde se voda s obsahem vápníku zahřívá na vysoké teploty. Za těchto podmínek se CaCO₃ vysráží z roztoku ve formě krystalů – může to být kalcit nebo aragonit, podle fyzikálně-chemických podmínek.
Problém je, že za přirozených podmínek s vysokou teplotou má přednost kalcit, takže v topných systémech vysoké teploty podporují tvorbu kotelního kamene – pokud ovšem není voda měkká (tj. bez minerálů způsobujících tvrdost). Abychom podpořili tvorbu aragonitu namísto kalcitu, nemůžeme se spoléhat na základní fyzikálně-chemické procesy a musíme vodě pomoci speciálními technologiemi, jako jsou výše zmíněné články IPSE.
Ve srovnání s kalcitem má aragonit klíčovou výhodu: netvoří tvrdé, přilnavé usazeniny. Jeho krystaly jsou jemnější a jehlicovité, takže se netrvale usazují na součástech potrubí. Díky tomu se usazeniny aragonitu snáze vyplaví a nezpůsobují vážné ucpávání potrubí, ventilů nebo topných těles. Proto mnoho moderních úpraven vody cíleně podporuje tvorbu aragonitu namísto kalcitu. Výsledkem je, že domácí spotřebiče – od sprchových hlavic přes varné konvice, kávovary až po pračky – méně často selhávají a vydrží déle, což znamená úsporu nákladů.
Pro majitele domů znamená přítomnost aragonitu namísto kalcitu ve vodních systémech méně problémů s vodním kamenem. I když se uhličitan vápenatý stále sráží, netvoří tvrdé usazeniny, které by vyžadovaly nákladné čištění nebo výměnu součástí. Použití vhodných filtrů nebo zařízení ovlivňujících krystalizaci tak prodlužuje životnost systému a snižuje náklady na údržbu.
BLOG:
Skladem
Skladem
Zanechat komentář