V následujícím článku se budeme věnovat problému enterokoků – tedy druhu fekálních bakterií ve vodě. Co dělat, když se objeví? Jak reagovat? Jak je odstranit a jsou bezpečné pro naši rodinu a naše zdraví?
Enterokoky v zásadě žijí v trávicím traktu člověka (ale také u některých zvířat), takže se nejedná o něco cizího a vzácného, pokud jde o bakteriální flóru, se kterou přicházíme do kontaktu. Z tohoto důvodu – všude, kde žije člověk, se mohou dostat také do podzemních vod a do zdrojů vody – které využíváme. Jak do veřejných zdrojů (vodovodní sítě), tak do vlastních hlubinných studní.
V zásadě se u vody z veřejných vodovodů problém fekálních enterokoků vyskytuje méně často, protože předpisy ukládají povinnost zkoušení a úpravy vody před jejím dodáváním lidem. V případě soukromých studní musíme sami dbát na zkoušení vody a případně reagovat.
Znečištění vody fekálními enterokoky je vedle bakterie E-Coli velmi častým jevem a v obou případech je konzumace takové vody poměrně riskantní a nebezpečná pro zdraví.
Bohužel ano, enterokoky ve vodě mohou být nebezpečné, zejména pro citlivé osoby, děti, starší osoby a těhotné ženy. Největší riziko samozřejmě představuje požití vody obsahující kmeny fekálních bakterií, ale obecně právo týkající se kvality vody v celé Evropě zakazuje dodávat takovou vodu pro lidské použití.
Hlavní komplikace po požití vody obsahující fekální enterokoky jsou:
Když testy ukážou, že se ve vodě vyskytují enterokoky, obvykle se provádějí okamžité dezinfekční opatření. Ignorování problému může vést k otravám jídlem, zánětům močových cest nebo jiným infekcím. Nejvíce ohrožené jsou děti, starší osoby a osoby s oslabeným imunitním systémem.
Toto je velmi důležitá otázka a je k ní třeba přistupovat bez emocí, i když jsme se právě dozvěděli, že v naší vodě žijí enterokoky a bojíme se o zdraví našich dětí.
Přímo enterokoky nejsou smrtelným ohrožením, není třeba to démonizovat. Určitě bezprostředně po napití se kontaminované vody nedojde k úmrtí.
Avšak nepřímo – enterokoky způsobují velmi vážné otravy jídlem, které u osob se slabší imunitou mohou vést až k dehydrataci. To už je ohrožení života, proto v extrémních případech otrav – pokud takové pozorujeme – je bezpodmínečně nutné navštívit lékaře.
V podstatě fekální bakterie ve vodě nejsou patrné, je třeba provést testy – s nimiž není vhodné otálet, pokud používáme vlastní soukromý zdroj vody. Znečištění v zásadě není vidět, také nedává zápach, pokud ne v extrémních formách. Za příznaky enterokoků lze tedy považovat – v podstatě až první otravy v rodině, tedy příznaky uvedené výše – infekce močových cest, otravy jídlem s průjmy a zvracením – a také celkové oslabení imunity a náchylnost k infekcím a zánětům u členů domácnosti.
Stejné – nebo velmi podobné příznaky – mohou také poukazovat na přítomnost bakterie E-Coli ve vodě, ale to v podstatě z praktického hlediska mnoho nemění. Také řešení problému E-Coli a enterokoků ve vodě je podobné, o čemž později.
Toto je velmi častá otázka – jaké jsou přípustné normy pro fekální bakterie ve vodě. Bohužel přípustnou normou je 0 (nula). Ve výsledcích testů není rozdělení na malý nebo velký obsah enterokoků nebo E-Coli ve vodě – jejich samotná přítomnost je již alarmující.
Proč? Protože se jedná o živé, pohyblivé a velmi snadno se množící organismy. Pokud žijí ve zdroji vody, tak jedno testování může ukázat jejich menší přítomnost – ale jiný vzorek vody by již ukázal větší. Test lze opakovat, abychom se přesvědčili. V této situaci nemá smysl analyzovat, zda je koncentrace velká nebo malá – standardem nebo normou je absence prokázané přítomnosti fekálních bakterií ve vodě. Totéž platí také pro E-Coli. Pokud je prokázána jejich přítomnost – je třeba jednat.
Podobně jako v případě vody kontaminované E-Coli – voda kontaminovaná enterokoky může být nebezpečná také v případě jejího používání k mytí, avšak nejedná se o vysoké riziko – a týká se spíše hlavně osob s citlivou pokožkou nebo osob se sníženou imunitou. Může docházet k zarudnutí nebo podráždění pokožky, zejména u dětí nebo starších osob – avšak nepředstavuje to velmi velké ohrožení.
Určitě je třeba mít na paměti, že hlavní riziko vážné nákazy enterokoky představuje požití kontaminované vody.
Rozhodně lze vařit s použitím vody ze zdroje kontaminovaného enterokoky, protože fekální bakterie v zásadě nejsou schopny odolat teplotě vroucí vody. V takových situacích je však třeba mít na paměti, že vaření zde nemá za cíl jen přípravu jídel, ale také dezinfekci vody, proto je dobré vodu pořádně převařit, o něco déle než obvykle.
Bohužel existuje také špatná zpráva ohledně vaření na vodě obsahující enterokoky. Konkrétně některé fekální bakterie v průběhu evoluce vyvinuly silné spory a – zejména některé kmeny – vykazují částečnou odolnost vůči varu. V zásadě však var enterokoky z vody odstraňuje a činí ji vhodnou ke konzumaci.
Existuje několik metod odstranění enterokoků z vody, tedy její dezinfekce a úpravy ke konzumaci – některé jsou méně, jiné více praktické. Liší se také účinností.
Nejúčinnější je instalace UV lampy, tedy sterilizátoru emitujícího ultrafialové světlo – ničící bakterie, plísně nebo viry. Jedná se o metodu nejúčinnější a také poměrně praktickou. Je to v podstatě druh biologického filtru – ocelová trubice připojená k průtoku vody, někde v blízkosti vstupu vody do domu, ve které svítí ultrafialový výboj, na frekvenci UVC. Účinnost je až 99,99 % – za předpokladu výběru správné dávky UV, tedy dostatečně silné lampy. Dávka UV by měla činit minimálně 400 J/m2 v poměru k našemu průtoku vody.
Chlorování vody je účinné, ale bohužel negativně ovlivňuje chuť a zápach vody. Navíc je třeba činnost chlorování pravidelně opakovat. Vyžaduje také pečlivé dávkování.
Obecně se chlorování využívá spíše pro studny, méně často také pro proplachování instalací, např. chlornanem vápenatým. Stále častěji je však považováno za zastaralou metodu, kterou by se mělo používat spíše havarijně. V některých rozsáhlých instalacích, velkých domácnostech s vlastní studnou – se používá chlorové proplachování instalace spolu s instalací UV lampy – která pak již věc zařídí. Ve většině případů však není potřebné paralelní přechlorování systému.
Toto je určité řešení, spočívá v oddělení částic vody od znečištění – pomocí určitého druhu membrány. Ta by měla zadržovat bakterie, viry a znečištění mikrobiologického typu, navíc také těžké kovy.
Výhodou je poměrná cenová dostupnost a univerzálnost, avšak účinnost v potírání fekálních bakterií je nižší než v případě UV lamp. Skvěle se však tato dvě zařízení osvědčují společně.
Filtr na změkčování vody - Změkčovač vody - souhrn znalostí
Spodní filtry pod dřez a jejich role v procesu čištění vody
Železo ve vodě – jak problém vyřešit?
Čistič vody vs změkčovač vody
Nejoblíbenější systémy filtrace vody
Průmyslové změkčovače vody a jejich aplikace
Zanechat komentář