R12 je v podstatě otcem plynů tohoto typu – většiny chladiv. Byl znám již před druhou světovou válkou a bylo to naprosto přelomové objevení, které umožnilo rozvoj získávání energie způsobem, jaký známe z dnešních tepelných čerpadel. Zapomenutý, ale přelomový vynález. V určitém okamžiku byl R12 absolutním dominátorem na trhu. Proč však dichlordifluormethan – tak zní jeho plný název – zmizel z tepelných čerpadel a ledniček?
✅ R12 byl vynalezen v roce 1928 v USA – Thomasem Midgleyem Jr. a jeho spolupracovníky ve společnosti General Motors, ve spolupráci se společností DuPont. Midgley byl geniálním chemikem a vynálezcem, patentoval více než 100 vynálezů, ale ne na něm se budeme soustředit. Brzy společnost DuPont (s francouzskými kořeny) patentovala R12 pod obchodním názvem „Freon“.
Objev Freonu byl v podstatě součástí většího projektu, jehož cílem bylo najít bezpečnější náhradu za toxické a hořlavé látky, jako je amoniak (NH₃), oxid siřičitý (SO₂) a methyléter. Stojí za zmínku, že slovo „freon“ se v některých jazycích stalo téměř synonymem chladiva – a často se (velmi často nesprávně) používá k označení všech plynů používaných v tepelných čerpadlech.
R12 se vyznačoval:
✅ Problémem byl vysoký index ODP (Ozone Depletion Potential) – tedy zjednodušeně řečeno – vysoký vliv na ničení ozonové vrstvy. Před druhou světovou válkou (až do 70. let 20. století) si toho však lidé nebyli vědomi.
Od 30. let 20. století byl plyn R12 běžně používán v:
V 50. a 60. letech se R12 stal světovým standardem, který revolučně změnil chladicí technologii. Zejména rozšíření ledniček k tomu přispělo – byl masově používán jako standard v ledničkách jak na Západě, tak na Východě. Stal se standardem také v technologiích chlazení potravin atd.
Mohlo by se zdát, že R12 bude základem tehdy ještě v plenkách se nacházející technologie tepelných čerpadel – zatímco...
V 70. letech 20. století – kdy chladivo R12 zažívalo vrchol své kariéry – vědci objevili, že freony, včetně R12, mají destruktivní vliv na ozonovou vrstvu. Mario Molina a F. Sherwood Rowland publikovali v roce 1974 výzkum, který ukázal, že CFC – tedy skupina plynů, do které R12 patřil – ničí ozon.
80. léta znamenala prohloubení výzkumu tzv. ozonové díry.
✅ V roce 1987 byl přijat montrealský protokol – mezinárodní dohoda, jejímž cílem byla ochrana ozonové vrstvy. To znamenalo postupné vyřazování látek poškozujících ozon, včetně chlorofluoruhlovodíků (CFC), jako je R12 (dichlordifluormethan). Tedy jejich pomalou smrt na trhu a nutnost hledání jiných cest rozvoje technologií – například tepelných čerpadel, ale také ledniček nebo klimatizací.
Výroba chladiva R12 byla zakázána ve většině zemí na základě mezinárodních regulací. Samozřejmě tento proces měl své vlastní tempo, protože jednotlivé země implementovaly montrealský protokol v různou dobu. V současné době je používání chladiva R12 povoleno pouze ve výjimečných případech, jako je servis velmi starých zařízení (ale i to je přísně regulováno). Lze říci, že R12 je z komerčního a technologického hlediska již mrtvý.
R12 sehrál klíčovou roli ve vývoji moderních chladicích technologií – málokdo ví, že bez revoluce CFC – R12 by dnes nebyla tak rozvinutá technologie tepelných čerpadel. Tepelná čerpadla pak znamenají revoluci v oblasti vytápění a ekologie – bezpochyby, potvrdí to i jejich kritici.
Ačkoli mělo chladivo R12 mnoho technických výhod, jeho dopad na životní prostředí a rozvoj ozonové díry vedl k nutnosti vyvinout alternativy. R134a, R410a a R407c jsou mnohem ekologičtější, ale přinášejí výzvy v návrhu systémů, zejména související s vyšším tlakem a potenciálem globálního oteplování. Chladicí průmysl se stále častěji obrací k ještě šetrnějším chladivům, jako je R1234yf nebo R290. Zejména tepelná čerpadla pracující na R290 se v poslední době jeví jako poměrně rozvíjející se trend. To vše by však nevzniklo bez vynálezu z roku 1928, dnes již zapomenutého – chladiva R12.
Skladem
Skladem
Zanechat komentář